Tylda

Obrázek Tyldy

Richard Pachman
a František Pachman

Román podle skutečného příběhu o lásce, naději, odvaze, transportech, terezínském ghettu a o tom, co válka napáchala v srdcích těch, kteří přežili...

Anotace

Počet židovských obětí holocaustu je přibližně 6 000 000, z nich 277 000 je z bývalého Československa.

To jsou čísla, která si stěží umíme představit. Ale za nimi se skrývá 6 000 000 skutečných lidských osudů, příběhů, slz, utrpení, rodin, které se už nikdy nesešly pohromadě. Z nich bylo 277 000 z bývalého Československa. Zde je jeden z nich, vyprávěný mnohdy poeticky a mile, stejně jako byly vzpomínky těch, kteří přežili nelidské podmínky koncentračních táborů a kteří se ve své paměti snažili vytěsnit to hrůzné, co zažili. Třeba si na tomto příběhu uvědomíte, čím vším lidé museli projít během druhé světové války. Snad si to uvědomíte hlouběji, než při pohledu na strohá čísla 6 000 000 a 277 000...

Novinky na FB Stránce

Videoklip

Klip se skladbou Richarda Pachmana doprovázející vydání knihy Tylda

Zobrazit na YouTube
Kdy se stáváme obětí? Když nám někdo vědomě a cíleně ublíží, nebo je to věcí našeho vědomí? Stáváme se obětí až tehdy, když ve své mysli podlehneme nátlaku, kterému jsme vystaveni? A jsou mezi námi tací, kteří nepodlehnou ani během věznění a mučení? Dá se vůbec nepodlehnout? Dá se vůbec zpracovat křivda, která na nás byla spáchána jen proto, že podle dominující ideologie jsme nevhodní a nehodni svého dosavadního života a jsme perzekvováni pouze pro původ naší rodiny? A jsou faktickými oběťmi holocaustu jen ti, kteří skončili v masových hrobech? Nebo jsou to i jejich příbuzní, kteří po celý následující život trpěli ztrátou svých blízkých? Jak můžeme vědět, kdo z lidí stojících na popravištích proti nabitým zbraním nebo v plynových komorách v sobě našel vnitřní sílu, nepoddal se tyranovi a odešel na smrt v hrdosti a ve vzdoru? Takoví lidé jsou a mohli mezi nimi být i vaši příbuzní... I v tom, že neztratit sílu a nadhled ani v situaci, kdy člověk čeká, až bude spolu s ostatními popraven do hromadného hrobu, který předtím sám musel vlastníma rukama vykopat, je obrovské hrdinství...

Audio ukázka

Poslechněte si úryvek z knihy. Úryvek si stáhnete ve formátu MP3 a budete si moct poslechnost na svém libovolném oblíbeném zařízení bez omezení.

Stáhnout MP3 ukázku

Ukázka

Dveře

jaro 1978

Domovní dveře. Zelené dřevěné domovní dveře s kovanou zdobnou mříží chránící silné mléčné sklo. Dveře, které zažily dvě století. Kdyby tak jen mohly vyprávět. Klika, na kterou sáhla lidská ruka. Stokrát, tisíckrát. Klika, na které zůstaly otisky prstů a dlaní jedné rozvětvené rodiny a mnoha podnájemníků, kteří našli pod střechou starého olomouckého domu nedaleko radnice své zázemí...

Stmívá se. Tylda právě vaří večeři pro svou rodinu. Ozve se nepatrné zazvonění. Zanikne ve zvuku bublajícího hrnce na plotně. Znovu se ozve zazvonění, tentokráte o trochu delší. Tylda odstaví hrnec, vypne plyn, utře si ruce do utěrky a přijde k oknu. Otevře vnitřní okenici, po ní tu venkovní a vykloní se. Nikoho nevidí. Znovu se ozve zazvonění. Třetí. Tylda upírá zrak do zešeřené ulice. Zavolá: „Kdo je tam?"

Chvíli se nic neděje. V ulici v té době nejsou slyšet žádné hlasy ani kroky. Najednou se pomalými krůčky dostane na protější chodník osoba v šátku.

„Haló! Vy jste na nás zvonila?" zavolala z okna svým pronikavým hlasem Tylda.

Žena jako by hledala, odkud na ni kdo volá, se po chvíli zadívala do rozsvíceného okna ve druhém patře. Jednou rukou se opřela o hůlku a druhou nepatrně a nejistě zamávala. Měla na sobě krátký černý kabát do pasu a tmavou sukni po zem. Tyldě její oblečení něco vzdáleně připomnělo.

„Co si přejete? Koho hledáte?"

Žena mlčela. Sundala si šátek. Mírně se pousmála a opět zamávala. Tylda upřela oči do šera a vykřikla: „Ma..."

Franta k ní právě přistupoval, aby se podíval, cože se děje, když zavrávorala. Zachytil ji, když padala na zem. První, co ho napadlo, bylo, že je rád, že se nepřevážila a nevypadla z okna. Odnesl ji do postele, na čelo jí přiložil studený obklad a stále na ni mluvil. Po několika minutách se probrala. Vyplašeně se podívala na svého muže, pevně ho chytla za ruku a zašeptala: „Pojď se mnou dolů!"

Nebyla síla, která by ji v tu chvíli přinutila ještě chvíli ležet v posteli. Jako divá běžela na chodbu a dolů po schodech. Její manžel ji držel za ruku, snažil se, aby neupadla, ale vlastně ho táhla za sebou. Sáhla zevnitř na kliku. Bylo zamčeno.

„Klíče! Přines klíče!"

Franta nechápal, proč, ale utíkal nahoru po schodech, aby se po chvilce vrátil s chrastícím svazkem v ruce. Odemkl. Tylda vyběhla na ulici.

„Maminko! Maminko! Kde jsi?" ozval se její vzlyk.

Tylda běžela na konec Ztracené až na náměstí, po chvíli se vrátila k domu a utíkala pak na druhou stranu. Ulice byla liduprázdná.

„Tylduško, co se děje! Tak řekni mi už, co se děje!" zavolal Franta.

Tylda se zadýchaně pověsila Frantovi kolem krku.

„Maminka. Moje maminka. Vrátila se! Zvonila na nás! Já ji viděla. Stála tady! Tady proti našemu vchodu! Měla na sobě stejné šaty, jako ty, ve kterých jsme ji tehdy vyprovázeli. Jen byla šedovlasá. Maminka! Ona se vrátila! Moje maminka! Já vždy věřila, že se jí podařilo utéct a že žije třeba v Izraeli nebo v Americe a třeba jen neví, kde nás má najít. Já to tušila, cítila jsem to! A ona se vrátila..."

„Tylduško, a nezdálo se ti to jen? Vždyť tady nikdo není! Pojď nahoru, udělám ti bylinkový čaj. Udělá ti dobře. Myslím, že by sis měla lehnout..."

„Nedělej ze mě blázna, tys neslyšel to zvonění?"

Frantovo čelo se zasmušilo. „No, slyšel..."

„Tak vidíš! Stála tady moje maminka. Měla hůlčičku a mávala mi!"

Vtom bouchly dveře vedlejšího domu. Pomalým krokem z nich vyšla stará paní. Když míjela Frantu, mírně se lekla a přes silné brýle si ani nevšimla, že objímá Tyldu, která jen zašeptala: „To, to je...!"

Žena se zastavila a řekla Frantovi: „Mladej pane, prominou, nezvonila jsem před čtvrthodinkou na ně? Já byla na kafi u paní Anežky v šestce a zapomněla jsem u ní brejle. No a když jsem se pro ně vrátila, nemohla jsem v tej tmě najít ani správný dveře, ani správnej zvonek. To veděj, šestka s osmičkou jsou skoro stejný! Tak se opatrujou! Spánembohem!"

Tylda se podívala za odcházející stařenkou a rozplakala se. Stála v manželově objetí rozechvělá a vzlykající ještě několik minut, když ji Franta vzal za ruku a otevřel dveře. Domovní dveře s kovanou zdobnou mříží chránící silné mléčné sklo. Až do první velké rekonstrukce domu, která je necitelně odsoudila k zetlení na příměstské skládce a nahradila je dveřmi novými. Moderními, studenými a němými... Ty si nepamatovaly žádné doteky a otisky dlaní. Ani marné naděje, že se jich ještě jednou dotkne ruka někoho, kdo byl už navždy pryč...

Recenze

Na památku všech Tyld

Haló noviny, 4.2.2016

Na památku všech Tyld, Haló noviny, 4.2.2016 Celá recenze

Jsem u Fanuly. Všechno je v pořádku...

Kdybych měla shrnout, co pro mne kniha Tylda znamená, mohla bych to všechno nejsnadněji sdělit několika slzami, které by šly známou cestou. Znáte ten tlak za hrudní kostí, kdy máte pocit, že se vám zavírá krk? Když vychladnou dlaně, když máte pocit, že za stydkou kostí cítíte zaťatá střeva? Když slzy netečou z očí k nosu, ale přímo do posledních konečků článků na prstech. Smutek ze světa. Destrukce, marnost, ignorace... Je jedno, zda mluvíme o Kalevi Liva, či Tikrítu. Nenávist nezná vyznání. Nenávist s sebou bere všechno a všechny. Jen se nám v té rovnici nenávisti mění x a y.

Celá recenze

Chajejnu, časopis Židovské obce Olomouc

Celý článek je ke stažení ve formátu PDF.

Celá recenze

Akce

Tylda

Městská knihovna Kojetín (Masarykovo nám 8) 21. října, 17:00

Richard Pachman v prezentaci románu ze 30. a 40. let odehrávajícím se mimo jiné i v Kojetíně


Více informací

Richard Pachman

Richard Pachman, hudebník, spisovatel a malíř, vydal 30 alb, napsal šest knih, z nichž na titulu Jak chutná život spolupracoval a knihu Tylda napsal se svým otcem, Františkem Pachmanem.

Knihovnice.cz

Původní myšlenka literárního serveru se čtenářskými knižními recenzemi se zrodila již v roce 2004. O čtyři roky později vzniklo i stejnojmenné nakladatelství, na jehož kontě je aktuálně osm knih českých a slovenských autorů.

Kniha

Digitální verze

obálka